Vinnetou: rozhovor s Lukášem Kmínkem, představitelem Vinnetoua

Jak vzpomínáš na začátek zkoušení představení Vinnetou?

Jedno z prvních překvapení a zklamání pro mě bylo zjištění, že hlavní roli, tedy roli Old Shaterhanda hraje malej tmavovlasej kluk bez předchozích divadelních zkušeností. Tam moje přirozená ješitnost trpěla! (smích) Nicméně, po několika zkouškách jsem dospěl k závěru, že to byla vynikající volba pana režiséra.

Byl na Tebe režisér hodný?

Byl. Známe se. Několik představení jsme spolu udělali.

Zkoušeli jste 14 měsíců - nebyla z toho ponorková nemoc? Jaká byla na zkouškách parta?

To, že je zkoušení dlouhé znám již z předchozích představení. Ponorkovou nemoc jsem neměl. Ty lidi kolem sebe vidím rád, je to dobrá parta plná vtipných lidí, kteří se nebojí si ze sebe udělat srandu, což se parádně odráží i na představení. Spíš než ponorku jsem zažíval pocit vyhoření, chvílemi jsem se do toho musel až nutit, ale vize toho jak se představení po těch střípcích dává dohromady mě plnila optimismem.

Na co ze zkoušek nejvíc vzpomínáš?

Ten prostor, který nám režisér dával při vymýšlení vtipů, aby byl ten skvělý scénář ještě víc pro diváky odlehčený. Hodně jsme se u toho nasmáli.

Jak jsi prožíval premiéru?

Byl jsem si vědom toho, že je v hledišti kromě mé rodiny i spousty známých a také známých mých známých (až z Ostravy), takže jsem nechtěl udělat ostudu. Taky mě při prvním vstupu na scénu bušilo srdíčko, že to muselo být slyšet až v druhý řadě. Naštěstí se úžasné publikum smálo natolik, že to přehlušilo. Publikum bylo vynikající, takže pak už to byla jízda. Až mě bylo líto, že už je konec...

Máš nějaký vzkaz divákům a příznivcům?

Pro fanoušky Vinnetoua nutnost! (smích) A pro ostatní příjemná komedie. Pan scénárista Petr Kolečko dovedl hezky prolnout současnost s příběhem Karla Maye a kromě vtipu a humoru nám ukázat, že každý má svůj vzor, kterému by se rád vyrovnal, a že současně i my můžeme být vzorem někomu jinému.

Děkujeme za rozhovor.