Turnovský Modrý kocour 2013 (Amatérská scéna)
Osmnáctá přehlídka amatérského divadla Modrý kocour se v Turnově konala od 28. února do 3. března a nabídla deset představení soutěžních a pět doplňkových. I tentokrát se hrálo v Městském divadle, komornější část programu se z dřívějších prostor bývalého kina přesunula do sálu Základní umělecké školy na náměstí Českého ráje.
O první představení se postaral studentský soubor Vydýcháno, který při ZUŠ v Liberci vede Lukáš Horáček. Představení několika dívek a jednoho muže se jmenovalo Přeber si to, jak chceš. Na jevišti opakovaně zazníval refrén „hledám muže, který…“ a skrze něj účinkující nahlíželi nejrůznější trable prvních schůzek a známostí. Odborná porota soubor ocenila diplomem za původní hledání osobní výpovědi.
S dramatizací dětské fantasy novely britského autora Neila Gaimana Koralina se představil soubor Torzo² z Turnova. Obzvlášť v první polovině se mladičkým herečkám a hercům dařilo poutavě představovat charaktery postav a probudit život tajemného domu i s jeho hororovou atmosférou. Podaří-li se jim propracovat i druhou část inscenace, mohou mít představení, které bude k divákům promlouvat o pravé hodnotě přátelství, důvěry v sebe a své blízké.
Déle než rok připravoval divadelní soubor Tyl Slaná inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem. Režisér a představitel hlavní role McMurphyho Martin Bašek vyšel z dramatizace Dalea Wassermana, ve své úpravě text obohatil o další repliky z Keseyho románu i známého Formanova filmu. Inscenace, v níž je třeba ocenit několik hereckých výkonů (vedle M. Baška také Zdenu Krejčí v roli Vrchní sestry Ratchedové, Vlastimila Krejčího v roli Náčelníka Bromdena, Petra Bažanta jako Dalea Hardinga a Radka Šmída, jenž si za Billyho Bibitta odnesl cenu festivalu), si publikum získala uměním ansámblové souhry. Představení v Městském divadle bylo zejména po přestávce strhující činohrou, jejíž ambicí nebylo dohánět slavný film, ale jejíž síla vyrůstala z toho, jak si aktéři ze Slané vzali příběhy postav za své a na základě vlastních životních zkušeností dokázali na scéně existovat jako individuality, jimž jsou dobře známy pocity člověka ponižovaného někým, kdo si uzurpuje moc a bez skrupulí ji prosazuje. V tomto smyslu hrál soubor i o naší společné minulosti. Přelet nad kukaččím hnízdem byl oceněn hlavní cenou a získal doporučení do výběru na přehlídku Piknik Volyně.
Nepříliš šťastný byl pro Hynkovo hravé divadlo z Litoměřic dramaturgický výběr textu. Černá komedie Anny Sobotkové s názvem Hřbitovní aktovky je autorčiným debutem a na to, co na začátku slibuje, jí nakonec bohužel nezbývá dech. Hru, jež se odehrává mezi zemřelými na Olšanském hřbitově, soubor zajímavě vypravil, méně už dokázal jednotlivé anekdoty rozehrát.
Na tenký led dramatizace románu Brama Stockera Dracula se odvážil soubor NOPOĎ z Nového Boru. V inscenaci s dobovými kostýmy a původní hudbou (obě složky porota ocenila diplomem) se prolínaly čtyři roviny: hovořil tu autor, zjevila se tu historická postava knížete Vlada, odehrával se tu děj románu i kousky obdobných výjevů ze současnosti. Herecké ztvárnění si soubor nesmírně ztížil tím, že hovořil archaicky znějící literární češtinou, která hercům bránila ve scénicky živém vystupování.
O generační výpověď se v představení Kdo ukradl vdolky, aneb Málo z Alenky pokusil soubor Oldstars Praha. Autor textu a režisér Václav Borůvka Valtr zpracoval část příběhu Carrollovy knížky, v níž se Alenka dostává před soud. Hrou mladých žen – s jemně vypracovanými maskami – prosakovalo trochu kafkovské atmosféry hrozící popravou za „bůhvíco“. S připomínkou, aby soubor více dbal o tělesné tvarování hereckých postav, porota inscenaci doporučila na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí.
Poprvé se v Turnově představilo Divadlo Jarka Lokose z Brna. Jejich Kabaret aneb Soudní stání pro nestání skrýval čísla lechtivá až lascivní. Především proto, že jim protagonisté nedokázali dát umný a jemný kabát, nesetkali se tu s příznivou odezvou. Škoda, že drobná satira na politické poměry a „hospodská“ poezie byly předneseny příliš překotně a málo slyšitelně.
Hru Davida Drábka Jedlíci čokolády inscenovala se souborem Exil Pardubice Lucie Hašková a její ženský pohled na příběh tří osiřelých sester byl pro představení určující: autorovo ironické nahlížení na dnešní svět těsně svázaný s fiktivními postavami popkultury a reklamními podvody tu ustoupil stranou a inscenace přímočaře směřovala k happyendu – k naplnění snu o šťastné rodině.
Právě o jejím opaku promlouvalo monodrama Jaroslava Střelky Přizdisráč z Broukovcova kamdivadla v České Kamenici. Autor v něm hraje muže, jenž se zpovídá a ospravedlňuje z otcovraždy. Vyjevuje přitom zvrácenost svého otce – agresivního lampasáka bývalého režimu. V neutěšené duši si nosí i něžné vzpomínky na maminčin romantický sen. Inscenace byla doporučena k výběru na Šrámkův Písek.
Soutěžní část Modrého kocoura zakončila Barokní fuga Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Dívky pod vedením Ludmily Rellichové tančily na hudbu Philipa Glasse a Luboše Fišera. Svoji choreografii rámovaly verši Bedřicha Bridela a tančili o lásce, jež se dala koupit za peníze a pak nelítostně roztrhala duši i tělo. Jakoby inspiraci našly při podzimním hostování na přehlídce „Činoherní klub uvádí:“ v pražské ulici Ve Smečkách – dnes neblaze proslulé veřejnými domy. Doporučení na Mladou scénu do Ústí nad Orlicí si ovšem zasloužily i mimo tento společenský kontext.
V doplňkovém programu turnovského festivalu představil soubor Svatopluk z Benešova pohádku Máňa hrdina, dvě představení se hrála v polštině (Kordelia Teatru TATA Brzozow a Przygody kropli wody Walneho teatru Warszawa), teatrologové sdružení v souboru Antonín Puchmajer D.S. uvedli inscenaci Spánek nikdo nevolá a sobotní večer v Městském divadle patřil Amadeovi Petera Schaffera v podání Rádobydivadla Klapý.
