rozhovor s Radkem Šmídem

Narozen v Turnově

Životní motto: „Chtít je ta všemocná kouzelníkova moc. Kdo hodně chce a dělá pro to maximum, uspěje. Nechtít znamená naopak ničit.“

Jak jsi se dostal k divadlu?

Moje teta mě tenkrát požádala, jestli bych jim nemohl pomoct jako inspicient v chystaném představení. Tak jsem jim teda pomohl.

A vzpomeneš ještě na svoje začátky?

Mé začátky byly velmi zodpovědné. Začínal jsem jako domovní a telefonní zvonek ve hře Bublinka. Mým úkolem bylo mačkat dva knoflíky od různých zvonků a nepoplést to. Ale já tam byl hlavně kvůli Katce Zajícové.

No a kdy jsi se dostal k opravdovému hraní? A proč jsi začal hrát?

Tak mé "poprvé" bylo ve hře Domácí představení. Hrál jsem druhého houslistu. A hrát jsem začal, protože jsem se chtěl ukazovat na veřejnosti! Chtěl jsem být známý a populární a chtěl jsem oslnit dívky! Hlavně Katku Zajícovou.

Co ti divadlo dalo?

Přátelství a sebevědomí.

Změnil jsi se nějak?

Minimálně. Naučil jsem se mluvit a chodit. Promiň, maminko! No a pak jsem ztratil zábrany v komunikaci. Možná i díky tomu teď dělám své zaměstnání.

Jak by jsi popsal tvůj vztah k ostatním členům souboru?

Jsou taková moje druhá rodina. Jsou perfektní při práci na jevišti i mimo něj. Rád se s nimi setkávám.

Co na to tvoje rodina? Co třeba rodiče?

Nejdřív si určitě mysleli, že bych měl dělat něco užitečnějšího, ale teď už si spolu o "mém" divadle i popovídáme. Jenže mi nic nedají zadarmo, kritika určitě je.

Jak to s divadlem vidíš do budoucna? Co máš v plánu?

Chci zkoušet nové hry a hrát. Ve Slané i jinde. Taky si snad vyzkouším režii. A docela mě láká loutkové divadlo. No a samozřejmě film!

Nějaký vzkaz pro diváky a čtenáře tohoto rozhovoru?

Aby dál dovedli ocenit snahu několika nadšenců, kteří se pokoušejí hrát divadlo. Sice bez škol a odborného vzdělání, ale zato hrajících srdcem.