20. divadelní sezóna 2018/2019

Ohlédnutí za divadelním představením Účel světí prostředky

11.12.2018 11:10

Drazí přátelé a příznivci našeho souboru. Přestože jsme se už rozloučili také s naším představením Účel světí prostředky, dovolte nám i tentokrát jedno krátké ohlédnutí. A tentokrát slovy Heleny Šlaisové, režisérky představení:

 

Zkusit si režii divadelního představení. Tak s touto myšlenkou jsem si pohrávala hodně dlouho, dalo by se říci mnoho let. Splnilo se mi to až na podzim roku 2016, kdy jsem si našla divadelní komedii Účel světí prostředky od Jaromíra břehového. Mým cílem bylo, aby se diváci přišli na představení pobavit a odpoutat se od všedních starostí.

Začátky byly těžké, protože byl problém sehnat herce, aby jim role, jak se říká, sedla. Během zkoušení některé herečky z různých důvodů musely skončit, a tak jsem hledala další a další. Až v listopadu jsme tak už v plném počtu začali zkoušet naplno.

Přestože Maruška a Míša ještě nikdy nehrály a neměly žádné zkušenosti, brzy se vše naučily. Byli jsme totiž hlavně úžasná, skvělá a nádherná parta. Vím ale, že jsem oběma někdy lezla pěkně na nervy, protože některé výstupy musely několikrát opakovat, než to bylo podle mých představ. Také jim v tom pomáhali další dva již ostřílení herci Radek a Martina. A tak jsme během zkoušek zažili spousty a spousty legrace. A konečný výsledek za to určitě stál. Premiéra se uskutečnila 1. dubna 2017 a dopadla výborně! A hlavně můj cíl se splnil: Diváci se úžasně bavili, a to při všech reprízách, kterých nakonec bylo rovných 20.

V létě 2017 pro nás byl nejkrásnější zážitek, když jsme hráli na hradě Pecka, což bylo představení pod širým nebem. Nádvoří hradu bylo zaplněno diváky, kteří byli úžasní.

Začátkem roku 2018 jsme pak ale museli řešit problém. Míša nám totiž oznámila, že již bude muset skončit s hraním, zejména z pracovních důvodů. Naštěstí jsme ji přemluvili, aby s námi ještě hrála v březnu na divadelní přehlídce v Lomnici nad Popelkou. A protože je Míša zodpovědná, nenechala nás ve štychu a v Lomnici jsme mohli hrát. Za to jí patří veliký dík.

Pak nastaly dvě možnosti – buď skončit, nebo najít vhodnou náhradu, která by se za necelé 2 měsíce naučila roli. Tak jsme hledali a hledali a nakonec se na nás štěstí usmálo. V Semilech jsme si našli Ivu. Naučila se to celkem rychle a tak jsme mohli pokračovat v hraní a nemuseli jsme domluvená představení rušit. Ale nervy to teda byly.

Všechno ale musí někdy skončit, aby mohlo začít něco nového. A tak jsme 24. listopadu 2018 toto divadelní představení hráli naposledy. Kde jinde než na naši domovské divadelní scéně v Kulturním domě ve Slané. Představení se vydařilo a diváci herce ocenili nekonečným potleskem. Já jsem veřejně celému našemu týmu (nejen hercům) poděkovala a každému předala osobní dárek jako vyjádření díků za jejich skvělou práci.

Závěrem bych ještě uvedla, že jsem moc ráda, že jsem do toho šla, a že mi herci věřili a šli do toho se mnou. Už se těším na další řachandu, kterou budeme od ledna zkoušet. Já opět v nevděčné roli režiséra.

 

Tolik slova režisérky Heleny Šlaisové. A chcete-li si zavzpomínat i vizuálně, zde jsou obrázky z premiéry a zde jsou obrázky ze zákulisí, zkoušek a zájezdů. A níže najdete také záznam celého představení. Děkujeme za přízeň a těšíme se na shledání u dalších představení našeho souboru.

Vyhledávání