Divadelní soubor J. K. Tyl Slaná (Krkonoše - Jizerské hory)

Ochotnické divadlo má ve Slané u Semil dlouholetou tradici, hraje se tu s malými přestávkami již od roku 1897, kdy vznikl Čtenářsko-ochotnický spolek Tyl pro Slanou, Nedvězí, Hořensko ve Slané. A nebyl to spolek ledajaký – scházelo se v něm vždycky kolem 40 členů. Nejvíc jich bylo v roce 1910 – 56 nadšenců. Diváci ze Slané a okolí byli zvyklí na dvě premiéry ročně. Do divadla se tradičně chodilo se zvědavostí a i trochou škodolibosti – podívat se „jak to tam ti naši sousedé, známí a příbuzní budou předvádět“. Dřív to byla vedle bálů a sportovních klání jediná „kultůra“, kde se sešli všichni ze vsi.

V září 1999, po dlouhé patnáctileté přestávce, svolali nejaktivnější členové DS Tyl – Hela Šlaisová, Laďka Machová a Pepa Kubík – znovuustavující schůzi. Sešli se tam nejen staří členové bývalého ochotnického souboru, kterým se stýskalo po hraní, ale i noví zájemci, takže nově ustanovené občanské sdružení Divadelní soubor Tyl Slaná najednou čítalo 25 členů.

S elánem a nadšením začali hned zkoušet tradiční komedii ze 30. let Bublinka s jednoduchou, ale vtipnou zápletkou, od Gabriela Vaszaryho. Na slavnostní premiéru 5. února 2000 se do slánského kulturního domu sešlo velké množství diváků. Inu, tradice je tradice – na to se nedá zapomenout. Nadšený ohlas potěšil a povzbudil ochotníky k další aktivitě, takže s Bublinkou objela okolní štace – Libštát, Roztoky, Novou Ves nad Popelkou i Bystrou nad Jizerou.Všude byli spokojeni jak diváci, tak herci. Takto byla odstartovaná činnost souboru DS Tyl Slaná u Semil.

S chutí nastudovali další představení a do letošního roku sehráli pět divadelních premiér různých žánrů – od komedie z minulého století s názvem Pan radní si neví rady přes komedii skoro současnou Domácí představení, pohádku pro děti se zpěvy a tancem Poněkud ztracená princezna, komedii z let nedávno minulých nazvanou Sousedi, až po kus veskrze vážný od N. A. Ostrovského Z cizí viny kocovina, který měl premiéru 26. prosince 2003.

Divadelníci ze Slané se nevěnují „pouze“ studování rolí a hraní divadla – naopak – přiloží ochotně ruku k dílu při dalších akcích pořádaných ve vsi. Na Sjezdu rodáků přispěli do programu několika scénkami, účastní se každoročně pořádaných volejbalových „srandamačů“. Na konci prázdnin se koná Pohádkový les pro děti – a kdo dodá strašidelné postavičky? Přece ochotníci – ti nesmějí chybět! A tak na trase vedoucí z hřiště přes les uvidí vykulení malí účastníci čerty, divoženky, loupežníky, čarodějnice, vodníka s rusalkou, Krakonoše, hodné kytičkové víly i pana krále s královnou. Když děti dorazí zpátky do cíle, kde je čeká sladká odměna, ještě dlouho je o čem vyprávět. Baví se nejen všechny děti, ale i dospělí.

Na Bramborákovém bále pořádaném na podzim se dá vydělat „nějaká ta kačka“ na kostýmy, líčidla a další nutné vybavení, bez kterého by divadelní vystoupení nebylo ono.

V červenci 2002 uskutečnila celá divadelnická parta ojedinělou akci – Sjezd dobráků – estrádu plnou scének, šermování, písniček a hudby, veselého vyprávění a závěrečného tančení. Hlavním bodem večera byla soutěž o nejvtipnější vtip nazvaná Slánský šprk, které se mohli zúčastnit všichni ze Slané a okolí. „Přestože se akce povedla a nadšené ohlasy všech návštěvníků to potvrzovaly, shodli jsme se tehdy všichni, že první ročník ,Sjezdu dobráků‘ byl zároveň i poslední,“ říká šéfová souboru Hela Šlaisová. „Připravit a zorganizovat tak pestrou akci – všechny scénky, hudbu, vystupující hosty, ale i občerstvení a další práce, co nejsou vidět, je velmi náročné. Chceme se především věnovat divadlu – to je naše priorita.“

A vida – neuplynuly ani dva roky, divadelníkům otrnulo a na duben 2004 se pod vedením jednoho z nejmladších a nejaktivnějších členů souboru Radka Šmída připravuje druhý ročník Sjezdu dobráků. Scénář zůstává podobný – i Slánský šprk se objeví, ale že nebude nouze o překvapení a novinky, na to vemte jed!

Na závěr jedna zajímavá maličkost: ačkoli má soubor v současné době okolo 30 členů, neznamená to, že jsou všichni hrající (herci). Za povšimnutí stojí to, že jsou tu i aktivní nehrající členové, kteří zásadně odmítají vylézt na jeviště. Jsou ale stejně nepostradatelní pro činnost divadla jako herci. Kdo by taky vyrobil tak nápadité kulisy? Kdo by napovídal sklerotickým hercům, kdo by učesal kadeře a „nalíčil ksichty na obličeje“? Kdo by reflektory nasvítil i ty nejtemnější a nejzaprášenější kouty jeviště a koneckonců prodával lístky na představení? Bez nich by to nešlo! A tak si vzájemně jdou na ruku se stejným cílem: aby se divadlo povedlo.

Je vidět, že nadšení, elán a zápal pro společné dílo slánskému souboru nechybí. Spojuje je láska k divadlu, touha dělat něco pro pobavení ostatních, a to je jen dobře.