Čertovská pohádka: rozhovor s režisérkou Katkou Schovánkovou

Jak vzpomínáš na začátek zkoušení Čertovské pohádky?

Rozporuplné pocity. Neznalost, nezkušenost, jedinečnost, zvědavost, nadšení, obavy.... První zkouška se uskutečnila 3. září 2015 a když jsem poprvé před sebou spatřila tu skupinku dětí, říkala jsem si, co s nimi mám dělat... Ale moc mě překvapily. Čekala jsem to mnohem horší a ačkoliv jsem se z několika zkoušek vrátila ve stavu, že jsem si musela dát panáka, tak rozhodně ale převažovaly zkoušky, na kterých jsem si říkala, že to půjde. Mezi dětmi panovala pohoda, většina se znala ze zdejší školy a Janičku z Košťálova mezi sebe přijaly, jako by mezi ně odjakživa patřila, nebyl v tom vůbec žádný problém. Věřím tomu, že nám vznikla fajn parta, kterou snad časem i rozšíříme o další dětské nadšence a nějakou dobu nám v souboru vydrží, takže to rozhodně není první a zároveň poslední počin. Ale rozhodně velké díky patří Martině Plichtové, bez ní by to takový úspěch asi nebyl. Je to především její zásluha.

 

Byly na Tebe děti hodné?

Byly na mě moc hodné, celkem i poslušné, zvednout hlas a pohrozit jsem musela v podstatě jenom jednou a pak už byl klid. Bylo znát, že to ty děti sami chtějí nazkoušet a hrát, nikdo je do ničeho nenutil.

 

A Ty na ně?

To se musíte zeptat spíš dětí (smích).

 

Jak jsi prožívala premiéry?

Asi dva týdny před premiérou se mi zdál úplně příšerný sen, že celé divadlo byla katastrofa, probudila jsem se úplně propocená, generálka dopadla také neslavně, protože mi dvě holčiny lehly s angínou a noc před premiérami jsem si v hlavě přehrávala všechny možné katastrofické scénáře, ale nakonec jsem se uklidňovala tím, že dětská roztomilost to přinejhorším zachrání. Hodinu před první premiérou jsem byla asi nervóznější než všechny děti dohromady a nervozita se stupňovala s přibývajícími příchozími diváky a při přebírání ocenění, které jsem vůbec nečekala, jsem byla totálně mimo a v podstatě jsem ani nevnímala co se děje. Reakce po první premiéře byly ale natolik úžasné, že jsem se uklidnila a reakce po druhé premiéře mě utvrdily v tom, jak skvělé děti jsou. Ne všechny byly v dobré zdravotní kondici, představitelka Chytrolíny dohrávala druhou premiéru s teplotou a začínajícím zánětem středního ucha. V podstatě mi všechen ten úspěch došel ale až druhý den, kdy jsem si konečně doma sedla a řekla si, že je to úspěšně za námi a v hlavě se mi začaly rodit plány na další divadlo, což jsem si ale posléze zakázala. Potřebuji přeci jenom chvíli pauzu (smích).

 

Máš nějaký vzkaz divákům a příznivcům?

Vzkaz divákům asi jediný. Choďte na naše zájezdy a buďte tolerantní, kdyby náhodou... (smích)

 

Děkujeme za rozhovor.