Hola, hola, Česká televize volá!

Zazvonil mi telefon. Bylo to dnes odpoledne, kousek před čtvrtou hodinou, takže jeden z posledních telefonátů dnešního dne. Klasicky jsem nechal neznámé číslo chvilku pozvonit, abych vyzkoušel trpělivost osoby na druhé straně a zároveň tak nějak ověřil důležitost volání. Ale protože telefon řinčel a vibroval i po třetí za sebou, stiskl jsem klávesu pro příjem hovoru a telefon si přiložil k uchu. V několika chvílích se mi představila reportérka České televize, která se ujišťovala, že mluví s panem Šmídem, vedoucím divadla ve Slané. Po mém ujištění, že jsem to opravdu já, se mě zeptala, jestli by některý z členů našeho souboru neměl zájem podílet se na natáčení reportáže do pořadu Na stopě, která bude tento čtvrtek vznikat v Mladé Boleslavi. No v první chvíli mě napadl já sám! Poté mi paní redaktorka oznámila, že se jedná o roli sňatkového podvodníka. V tu chvíli jsem nějak přestal mít zájem... Dalším požadavkem byl navíc věk kolem čtyřiceti let, kam já absolutně, vzhledem ke svému mládí v rozpuku, nezapadám. Ale napadl mě Jirka Barva. Bohužel, další požadavek byl na postavu vysokou aspoň 180 centimetrů, čímž se Jirka dostal o takových dvacet čísel mimo hru. Jenže co třeba Martin Baškovic? Nechtěl by si přivydělat nemalý peníz a okusit zážitek televizního natáčení? Už jsem pomalu začal vyslovovat jeho jméno, když v tom se objevil poslední nemilosrdný požadavek, aby se jednalo o člověka značně při těle... Takže mimo hru jsme najednou byli všichni tři - já, Jirka i Martin. Telefonát jsem ukončil tichou omluvou, ještě tišším postěžováním na malý výběr ve vlastních řadách a předáním kontaktu na Divadelní spolek Krakonoš do Vysokého nad Jizerou. Snad tam bude mít paní redaktorka větší výběr...