19. divadelní sezóna 2017/2018

Účel světí prostředky: rozhovor s Radkem Šmídem, představitelem Jana

27.04.2017 19:17

Jak vzpomínáš na začátek zkoušení představení Účel světí prostředky?

Byl horký letní den a režisérka Hela, která je moje teta, mě oslovila s nabídkou, jestli bych si nechtěl zahrát divadlo, které by ona režírovala. A ve kterém by, jen tak mimochodem, hrála i Míša, která je moje přítelkyně. Vybrala si nás záměrně, protože v té hře máme pár milostných scén a tak nějak předpokládala, že by nám to spolu mohlo jít.

 

Byla na Tebe režisérka hodná?

Jak jsem řekl, režisérka je moje teta, což by samo o sobě nic neznamenalo, ale ona je zároveň i výborná kuchařka se specializací na sladké dezerty. A těch jsme si během zkoušení užili opravdu dost. Neříkám, že jsem na zkoušky chodil jen kvůli koláčům, ale zároveň musím přiznat, že když se mi někdy nechtělo, tak představa jablečného závinu byla opravdu silný motivátor.

 

Zkoušeli jste dlouho jen ve čtyřech lidech a režisér - nebyla z toho ponorková nemoc? Jaká byla na zkouškách parta?

No ale ono to tak vlastně úplně nebylo. Nás se na tom představení totiž podílelo mnohem víc. My když jsme v létě 2016 začali zkoušet, byli jsme na začátku úplně jiná parta. Tenkrát s námi začínala zkoušet i Zdenka Krejčí a Jana Báčová. Z různých důvodů se ale tahle sestava rozpadla a bylo vlastně docela náročné dát to obsazení dohromady. Což se ale nakonec podařilo úplně fantasticky a já se teď těším na každou společnou zkoušku a každý zájezd. Jsme skvělá parta a myslím, že je to znát i na tom představení, které je divácky hodně vděčné a úspěšné.

 

Na co ze zkoušek nejvíc vzpomínáš?

Jako kromě těch buchet a koláčů? (smích)

 

Jak jsi prožíval premiéry?

Tak to si pamatuji úplně přesně. Já si totiž myslel, že to bude v pohodě, ale nebylo. Myslel jsem si, že po předchozích představeních Když se zhasne a Tracyho tygr, kdy jsem si premiéry opravdu užíval, to i tentokrát bude stejné. Ale opak byl pravdou. Měl jsem klasickou trému jak sviňa! Klepal jsem se, špatně mi bylo, mžitky před očima jsem měl, hlava mě bolela, nohy se mi klepaly, ruce třásly - hele, proč já to divadlo vlastně dělám?! (smích) Každopádně po prvních pěti minutách na jevišti to ze mě spadlo a pak už to byla naprostá paráda.

 

Máš nějaký vzkaz divákům a příznivcům?

Chtěl bych jim poděkovat za jejich reakce a smích, kterým dávají celé té naší práci smysl. Tohle představení je opravdu moc dobře napsané, skvěle zrežírované a suprově zahrané - alespoň ty ženské role, co mohu soudit - a diváky a příznivce, kteří nás ještě neviděli, bych na některou z našich repríz chtěl pozvat. Určitě se budou bavit, to představení je s každou reprízou lepší a lepší.

 

Děkujeme za rozhovor.

Vyhledávání