rozhovor s Alešem Roštejnským

Narozen v Jilemnici

Životní motto: „Stáří moudrosti nepřidává.“

Proč jsi se rozhodl začít dělat divadlo?

Chtěl jsem dělat něco pro lidi. A také se něčím odlišit. No a pak také kvůli lidem, kteří se okolo divadla pohybují.

Jak jsi se k našemu divadlu vlastně dostal?

Ze zvědavosti jsem se jel se členy slánského souboru podívat na jedno zájezdové představení do Nové Vsi nad Popelkou. Tam jsem pomáhal se stavbou kulis a zeptali se mě, jestli bych s nimi nechtěl jezdit už jako stálý člen. Souhlasil jsem.

No ale tak jsi se dostal do zákulisí. Jak jsi se dostal na jeviště?

Ze zákulisí už to byl na jeviště jen jeden krok. A to doslova.

A jaká byla ta motivace ten jeden krůček udělat? Proč jsi se rozhodl stát se hercem?

Možná jsem se chtěl vyrovnat svému otci. A vlastně také náhodou. Na jaře 2002, když se připravoval první Sjezd dobráků, mě oslovil Tomáš Rus. Hledal představitele hospodského do jedné scénky, kterou ještě s Radkem Šmídem napsali. Vzal jsem to. Navíc jsem tenkrát ještě hrál ve scénce Dallas. A tam to začalo.

Co ti divadlo dalo?

Nový příležitosti. A také jsem poznal spoustu báječných lidí, kteří dělají divadlo u nás i v jiných souborech. Mimoto jsem poznal jak divadlo funguje za kulisami.

Změnil jsi se nějak?

Ani moc ne. Snad jen v tom, že jsem v sobě přestal potlačovat takového toho kašpárka. Začal jsem dělat legraci a je to fajn.

Jak vycházíš s ostatními členy souboru? A jak vycházíš jako herec s rodinou?

V divadle máme pohodovou partu. A doma? Táta to vzal. Jenom maminka si teď občas posteskne: „Ach jo. Jako táta, jako táta.“

Zmínil jsi svého otce, také dobrého herce. Jak on tedy přijímá to, že pokračuješ v jeho šlépějích?

Můžu říct, že mě podporuje. Nedávno mi dokonce věštil budoucnost. Doslova mi totiž řekl: „Skončíš u dědků.“

Ty vidíš budoucnost jinak? Jaké jsou tvoje ambice?

Chtěl bych hrát a časem i zasahovat do přípravy představení. Už teď také píšu různé scénky.

Co bys vzkázal čtenářům a divákům?

Nenechte se odradit lehčími neúspěchy našeho souboru. Věřím, že těch úspěchů v naší práci bude jen přibývat.