Když se zhasne: rozhovor s Luckou Špicarovou, představitelkou Imeldy

Jak vzpomínáš na začátek zkoušení představení Když se zhasne?

Od prvopočátku zkoušení jsem nebyla přítomna, při mém vpádu do hry už bylo zkoušení v plném proudu. Avšak pokud mám něco napsat, tak snad pouze to, že jsem byla ráda za příležitost si zahrát ve hře, kde budu mít příležitost se trochu ukázat. Strašákem během celé doby zkoušení mi byl šibeniční termín, který byl daný a do poslední chvíle nekompromisně neměnný.

Byl na vás režisér hodný?

Hodný? To snad k dosažení nějakého kvalitního výsledku není ani možné (smích).

Zkoušeli jste celý rok, jen ve čtyrech lidech, nebyla ponorková nemoc?

Rozhodně ne, byly i dny, kdy jsem se na kolegy těšila.

Jak jsi prožívala premiéry?

Velká nervozita před prvním představením mi nedovolila si to užít tak, jak bych si představovala a chtěla předvést divákům. Po skončení prvního představení se dostavila únava, která mě však zbavila trémy na následující hraní. Druhé představení jsem si tedy užila o mnoho více a myslím, že to bylo na hereckém výkonu znát.

Máš nějaký vzkaz divákům a příznivcům?

Chtěla bych poděkovat těm, co přišli a poděkovat těm, co teprve příjdou (smích). Diváci byli úžasní, uvidíme, jak uspějeme na jiné scéně, než je ta domácí.

Děkujeme za rozhovor.